Jak jsem držel Kalouska v napětí

Protože mi čtenáři Černínských rozhledů psali, abych zveřejnil všechny své sms, které jsem si vyměnil s Miroslavem Kalouskem, rozhodl jsem se po pečlivém zvážení jejich přání vyhovět.

S Miroslavem Kalouskem mám negativní zkušenost už z dřívějška. Od chvíle, kdy jsem v několika článcích upozornil na už pozapomenuté kauzy z dob, kdy působil na ministerstvu obrany, nemá mne příliš v lásce. Ve skutečnosti mne přímo nesnáší a kdykoli jsem mu potřeboval zavolat, dával mi to ostentativně najevo. Jednou mne do telefonu nazval ubohou kreaturou, což jsem mu vrátil článkem, kde jsem náš rozhovor popsal.

Když se pak loni na podzim blížily volby, byl Miroslav Kalousek o poznání mírnější. Několikrát předtím jsem ho žádal o rozhovor, který mi dlouho upíral, ale před volbami zjihl a souhlasil. Co jsme si, to jsme si, řekli jsme si. A že tedy zapomeneme na dřívější spory. Politik byl fajn, nalil mi ve své kanceláři panáka Jamesona, čímž si získal mé sympatie, udělali jsme rozhovor a i když některé mé otázky byly už možná za hranou, ještě mi dolil. Takže jsem odcházel s pocitem, že jsem se s ním snad nadobro usmířil….. pro celý text klikněte na titulek

Pak jsem se pustil do článku o MZV, netuše, že v něm Kalousek bude figurovat. Nechtěl jsem ho trápit, ale když už je v něčem zapletený, musím mu dát prostor, aby se k tomu vyjádřil.

Ještě před zmiňovaným rozhovorem jsem proto pana poslance žádal o vyjádření ke zmiňované kauze. Odepsal nezvykle rychle a vysvětlil, že s tím nic společného nemá.

Když jsem pak za ním dorazil do kanceláře kvůli rozhovoru, sám se ke kauze ještě vrátil, aniž bych na ni zaváděl řeč. A vy si opravdu myslíte, že to je tunel? ptal se mne a já kýval a vysvětloval mu, proč si to myslím a co jsem zatím zjistil. Kalousek mlčel, poslouchal. Když jsem mu vylíčil pochybnosti o chování ministra (tehdejšího náměstka) Jana Kohouta i úředníka Milana Sedláčka, snažil se hodit vinu na MZV.

Já je znám, jsou to takoví podvodníčci. Vyžádají si deset milionů a pak si za to budou opékat prasata. Proto jsem chtěl to ujištění, že ona firma, která by zakázku mohla udělat, skutečně existuje, vysvětloval mi ležérně Kalousek, proč mu Kohout psal, že firma Mott MacDonald zakázku zvládne.

Po rozhovoru jsem dále pracoval na textech o černínské kauze. V redakci se k nim chovali dvojznačně. Na jednu stranu mne ujišťovali, že to je síla, báječné, super, napínavé, musíme to vydat. Na stranu druhou odklady, čas se vlekl, článek jsem musel nesčíslněkrát přepracovávat, vždy trvalo aspoň týden, než si nadřízený novou verzi přečetl, aby mi poté řekl své výhrady, podle kterých jsem text musel předělat do podoby, kterou jsme přitom už dříve zavrhli. Takto jsem podle protichůdných připomínek všech mých nadřízených článek několikrát přepisovával. Třebaže jsem měl hromadu materiálů, nadřízeným to stále připadalo málo. Musíš sehnat ještě to i ono. To jsem vždy učinil, ale článek se z místa nehýbal. Pracovat jsem na něm začal v srpnu a byl přitom listopad. A stále nic. Na MZV ze mne museli mít bžundu…

I mně samotnému to už bylo podezřelé. Něco tu nehraje, říkal jsem si. Navíc jsem v té době dostal informaci od svého zdroje z MZV, že se u nás v redakci snaží proti článku lobbovat jak Miroslav Kalousek, tak Petr Dimun z ČSSD (kauza totiž poškozuje i ministra Kohouta, který byl členem ČSSD a je za ČSSD do Fischerovy vlády nominovaný).

Informaci jsem se snažil ověřit. Jak ale takovou věc zjistit? Když půjdu za nadřízeným, zda náhodou Kalousek nevolá a vydání článku neblokuje, mohu se rovnou sbalit.

Vymyslel jsem proto fintu.

Protože vydání článku stále vázlo a Kalousek mohl být několik týdnů trvajícím mediálním tichem uklimbán, rozhodl jsem se mu nepřímo naznačit, že článek už brzy půjde do tisku. Chtěl jsem vyzkoušet jeho reakci. Pokud je pravda, co mi už několik lidí řeklo (že v této věci u MF DNES lobbuje), pak bych ho měl informací vyprovokovat k akci. Až si mne pak šéf zavolá, potvrdí se mi tak, že Kalousek do toho opět šťoural.

Napíšu proto sms, která bude určená pro někoho jiného, ale jakoby omylem ji pošlu Miroslavu Kalouskovi, aby její obsah znal. Stvořil jsem proto fiktivní postavu jakéhosi Karla, člověka, který je mým zdrojem, od kterého většinu informací mám.

“Ahoj Karle, tak slava, clanek o letisti v Ind. vyjde, sefa jsem konecne umluvil, abychom se k tomu postavili celem, snad to vezmou i noviny a daji tomu prostor, a bude to mit pokracovani, bratr K nebude mit radost… Mej se a diky za vse, adam.”

Samozřejmě jsem blafoval. Ani iDNES.cz se nemělo k tomu, aby text vydalo, natož MF DNES, která o Kalouskově TOP píše jen samé oslavné ódy. Chtěl jsem ale Kalouska vyprovokovat k tomu, aby vzal telefon a volal mým šéfům.

Přesně to se stalo. Dozvěděl jsem se to až oklikou po pár dnech od novináře z jiného média, kterému se tím Kalousek chlubil. Volal do vedení MF DNES, aby mne vyhodili. Nestihl to, v tu dobu jsem už totiž byl z iDNES.cz odejit kvůli Lisabonské smlouvě. Ale málem mu to vyšlo.

Den první

Zajímavé bylo, že Kalousek moji lest vůbec neprokoukl. Myslel si, že jsem mu sms poslal skutečně omylem. Znáte to. Na někoho myslíte a omylem se při zadávání adresáta spletete. A pošlete to zpravidla tomu, komu to poslat nechcete, protože o něm ta zpráva vlastně je. A často ne příliš lichotivá.  Trapas jako kráva. Martin Bursík by mohl vyprávět.

Miroslavu Kalouskovi má sms ale nedala spát. Přiznám se, nebylo ode mne příliš křesťanské vzbudit ho zprávou v jednu hodinu v noci.

“Kdyz uz mne v noci budite zpravami, snad aby jste mi take prozradil, kdo je Karel a kolik Vam plati. Dobrou noc, pane Goslensky. bratr K,” odepsal mi ráno v půl čtvrté.

Goslenským mne častuje od chvíle, kdy jsem v jednom svém textu čerpal z blogu pana Goslenského, kde je pěkná historie Kalouskových kauz. Od té doby si Miroslav Kalousek myslí, že jsem tím Goslenským sám (že jsem nejprve napsal onen blog a pak s ním pracoval ve svých textech). Nechme ho si to myslet, i když jsem mu to už několikrát vyvracel. Ve skutečnosti Miroslav Kalousek dobře ví, že Goslenským nejsem, ale dělá mu potěšení mne tak nazývat. Nu což, mně to nevadí.

Co je ale hlavní – Miroslav Kalousek se chytil na háček. Zajímá ho, kdo je onen Karel. A hned chce vědět, kolik jsem dostal zaplaceno za to, že o celé kauze píšu.

Nechal jsem ho trochu v napětí a celý den na to neodpovídal, pak na sms i zapomněl.

Den druhý

Ne tak Miroslav Kalousek. Druhý den, když ode mne stále nedostal odpověď, ale Karel mu nedal spát, píše opět.

“Karel ma dneska svatek. Nezapomente mu poprat. bratr K”.

Měl pravdu. Karel měl vskutku svátek. Miroslav Kalousek se asi podíval do kalendáře, všimnul si jména a hned se mu vybavila tajemná sms. Muselo ho to asi hodně trápit.

Opět jsem nereagoval. Záměrně.

Tentýž den, asi o šest hodin později, Kalousek přímo volal. Ze Sněmovny, protože jsem v pozadí slyšel hluk hádajících se poslanců. Něco u toho žvýkal. Škoda, že jsem si to nenahrál. Spílal mi do hajzlů a idiotů a chtěl opět vědět, kdo je Karel.

Kdo je Karel? Toť otázka, která Miroslava Kalouska trápí.

Jste hajzl. Kolik vám platí? Pro koho to děláte? chtěl vědět Kalousek. Bavil jsem se s ním a bavil jsem se. Trpělivě jsem mu vysvětloval, že mne platí pouze MAFRA a že jsem mu sms poslal omylem, ale identitu Karla mu prozradit nemohu. Je to přece můj zdroj, kterého musím chránit.

Kalousek byl ale přesvědčený, že mi Karel platí, protože jsem v oné sms napsal Karlovi “díky za vše“. Podle Kalouska jsou tím míněny peníze. Fiktivnímu Karlovi jsem ale jen děkoval za informace, které mi zprostředkoval a za dosavadní spolupráci v mapování kauzy. Je nabíledni, že žádný novinář nemůže o kauze psát sám, vždy potřebuje někoho na druhé straně barikády, který mu informace dodává. Já měl svého Karla. A za informace jsem mu poděkoval.

Miroslav Kalousek ale něco takového nechápe. Podle něj musím být zaplacený. Tak kolik vám platí? naléhal na mne znovu. Už jsem se do telefonu smál a protože rozhovor k ničemu nevedl, po pár minutách jsme ho ukončili.

Trochu jsem o věci přemýšlel a Miroslavu Kalouskovi jsem poté ještě poslal sms tohoto znění:

“Prijde mi temer symptomaticke, ze za vsim vidite penize a uplatky, vy totiz zrejme ani v jine kategorii myslet neumite. Vubec nedokazete pochopit, ze nekdo muze delat neco pro idealy, z presvedceni, zadarmo. Jako ja. Kdyz vim, ze se nekde krade, napisu o tom. To je prece spravne, ne? Abb”

Miroslav Kalousek chvíli přemýšlel, co má odpovědět. Pak na to přišel:

“Ale jo, mozna.. Zlodeji krici:”chytte zlodeje”. Chtel bych verit, ze zrovna Vy jste ten blbec, ktery na to naletel. Zatim to vsak vypada, ze Vy jste ten grazl, ktery tomu vedomne slouzi, pane Goslensky. mk”

Vidíte? Tady Miroslav Kalousek pochytil něco ze zjemnělých mravů svého politického kamaráda Karla Bilderberg-Schwarzenberga. I když je k nepříčetnosti rozzuřen, stále mi vyká a píše mi s velkým “V”. Chyb má sice v sms zprávě vícero, ale stále je slušný.

Den druhý. Večer

Už mne to přestává bavit. Ten Miroslav Kalousek pořád otravuje. Mám příjemný večer se svou ženou a opět mi přišla žadonící zpráva od exministra financí.

“Zamluvili jsme, kdo ze je ten Karel. Nebudte srab a prozradte mi tn.mk”

Miroslav Kalousek je už evidentně rozrušen. Písmenka se mu pletou, jak rychle píše. Oddychuje zhluboka, upíjí whisky, prsty se mu na klávesnici mobilu smýkají, chce vědět, kdo je Karel. Uběhlo skoro 48 hodin a Miroslav Kalousek je stále napjatý, protože neví, kdo je Karel.

No řekněte. Prozradili byste mu to? Já ne.

Ale vlastně mne to začíná bavit. Co odpovědět vtipného, abych byl stejně rozverný jako Kalousek, který si chce po večerech psát? Už to mám.

“No prece knize, od nej to vse vim, byl prece ministrem zahranici… Abb”

Vím, není to úplně fér se smát vlastnímu vtipu, ale tohle bylo docela dobré, ne?

“Ale no tak… Ten by si se spratkem netykal… Tak kdo to je?” odepisuje Kalousek.

Taky cítíte tu naléhavost v té zprávě? Miroslava Kalouska to musí opravdu štvát. Ale že by byl tak naivní a věřil, že mu to skutečně řeknu? Nemyslím.

Nenapadla mne už žádná další replika, a tak jsem jeho – v pořadí už páté naléhání – nechal bez odpovědi. Někdy je lepší nenapsat nic.

A co bylo dál?

Článek mi nevyšel a na iDNES.cz už nevyjde. S redakcí jsem se rozešel.

Dozvěděl jsem se, že Kalousek mé sms rozesílá novinářům z konkurenčních médií – prý jako důkaz, že píšu za peníze. A chlubí se jim tím, že žádal mé vyhození.

Od vysoce postaveného člověka v MF DNES jsem se dozvěděl, že to tak opravdu bylo. Že Kalousek do MF DNES volal a stěžoval si na mne.

Takže můj trik yšel. Vyprovokoval jsem Kalouska, aby provětral telefonní spojení do redakce MF DNES. Ověřil jsem si to, co jsem věděl už předtím.

S Kalouskem jsme si už pak přestali psát.

Poslal jsem mu už jen jednu zprávu. O tom, že vím, že se snažil text zastavit, ale já ho na světlo Boží dostanu za každou cenu. Nejsem totiž ten, kdo se rád vzdává.

Neodpověděl.

A zbytek? Zbytek už znáte. Založil jsem Černínské rozhledy, kde si vše můžete přečíst…

Posted in: Kalousek, MZV